Mikrofon zlobil, hlas zazněl. Trutnovští studenti se postavili za nezávislou televizi a rozhlas

Žádné pódium, žádné obří obrazovky, žádný placený produkční tým. Jen pár studentů, kteří si akci na Krakonošově náměstí vymysleli, svolali a odřídili sami. Ozvučení se na začátku nedařilo rozběhnout, a přesto se v úterý 3. listopadu odpoledne na náměstí sešlo tolik lidí, že organizátorce při pohledu na ně došla slova. Trutnov se tak přidal k celorepublikovému dni stávky a protestů na podporu České televize a Českého rozhlasu.

„Děkujeme za trpělivost. Vezmeme to od začátku“

První minuty nevypadaly jako začátek povedené akce. Do reproduktoru zaznívalo jen zkoušení – „haló, haló“ – a pak dlouhé chvíle čekání, než se podařilo dát dohromady elektřinu. Organizátoři později poděkovali místní elektrofirmě, informačnímu centru i základní umělecké škole, které jim s proudem pomohly. Pak konečně zaznělo: „Děkujeme za trpělivost. Vezmeme to od začátku.“

Lidé na náměstí vydrželi čekat bez reptání a nakonec zatleskali, když se nové ozvučení podařilo zajistit. Akce mohla začít – a zazněla i hymna.

Právě v tom byla trutnovská akce jiná než velké pražské demonstrace. Za ní nestála žádná organizace, jen studenti. Hlavními iniciátory byli studenti trutnovského gymnázia, k nimž se přidali i studenti dalších středních škol v regionu. Podle Trutnovinek se dali dohromady hlavně přes Instagram a impulzem pro ně bylo, že vládní návrh na zrušení poplatků prošel ve Sněmovně prvním čtením. Sněmovna o něm hlasovala v sobotu 24. října ve 4:36 ráno.

Pojistka, ne pohodlí

Hlavní projev přednesl student gymnázia Martin Prouza. Začal otázkou, která visí ve vzduchu: proč by lidé demonstrovali za to, aby mohli platit poplatky? Pak posluchačům vysvětlil, co veřejnoprávní médium je: sdělovací prostředek zřízený zákonem, financovaný z veřejných zdrojů a sloužící veřejnému zájmu. Připomněl, že dnes ho platí domácnosti s přijímačem a že peníze ze státního rozpočtu nejsou zadarmo – pocházejí z daní, a když nestačí, stát si půjčuje na úrok.

Jádro jeho projevu ale nebylo o korunách. „Představte si situaci, kdy vládní politik spáchá trestný čin a médium se o tom chystá natočit reportáž. Najednou se ale někde shora ozve: Ne, ne, ne. Neodvysíláte to, a příští rok vám škrtáme rozpočet o dvacet procent. A je hotovo,“ popsal. A hned dodal: „Netvrdím, že by to naše současná vláda udělala. Ale takovou moc by v rukou neměl mít žádný politik. Jsou to přece jenom naše média.“

S nadhledem přiznal, že sám zprávy nesleduje od rána do večera. Smysl veřejné služby podle něj ale leží jinde: „Slouží hlavně jako pojistka. Pojistka, která má hlídat ty, co vládnou, ať tam zrovna sedí kdokoliv.“ Projev zakončil varováním, že když lidé přijdou o svobodná média, „přijde nás to všechny sakra draho“.

Druhá řečnice navázala osobněji. „Nedáme jim televizi a rozhlas a budeme o ně bojovat, jak jen můžeme,“ řekla. „Nebojíme se, co si o nás budou ostatní myslet, ale bojíme se o naši budoucnost.“ Svůj projev uzavřela větou, která se stala heslem odpoledne: „Naše země, naše rozhodnutí.“

„Jestli bysme tady stáli ve třech“

Kolik lidí přišlo, nikdo z pódia neřekl. Bylo ale znát, že jich přišlo víc, než organizátoři čekali. Studentka, která akci pomáhala chystat, poděkovala spoluorganizátorce Domče, že ji oslovila. Vzpomněla, jak spolu nejdřív zjišťovaly, „jestli by vůbec někdo měl zájem, jestli bysme tady stáli ve třech“. A pak se rozhlédla po náměstí: „Už mi docházejí slova, teď mi tak jako odpadá ten adrenalin. Když vás tady všechny vidím, jsem z toho trochu nervózní, ale hrozně se mi líbí, kolik nás tady je.“

Po projevech dostali slovo lidé z náměstí. Z publika padl dotaz, jak vypadala debata na gymnáziu. Studenti odpověděli, že ve škole zazněl stejný projev, pak si zazpívali hymnu a prošli budovou. Podle nich je jejich názor na škole většinový: „Ti, kteří s tím nesouhlasí, většinou nic neříkají.“ Další hlas z publika pozval jménem skupiny Krkonoše pro demokracii přítomné na shromáždění na pražské Letné 15. listopadu a zmínil, že autobusy vypravují i Dvůr Králové, Jaroměř nebo Vrchlabí.

Mezi posluchači byl i starosta Michal Rosa, kterému jedna z řečnic z mikrofonu poděkovala, že přišel.

Generace, které si rozumějí

Nejsilnější okamžiky přišly, když se k mikrofonu dostali lidé z publika. Žena, která se přihlásila „za studenty z roku 1989“, otevřeně přiznala, jak osamělé bylo občanské angažmá v posledních letech: „Párkrát jsme se tady scházeli s Milionem chvilek, třeba někdy v deseti lidech nebo ve třiceti, a měli jsme, já určitě, takový pocit marnosti, že to nikoho nezajímá.“ Proto ji těší, že se studenti tématu chopili, a věří, že spojení generací může skutečně něco změnit. „Jsme s vámi, buďte s námi, to platí na obě strany.“

Jiná žena z publika připomněla ještě starší příběh: „Tak jako u nás stál Český rozhlas v roce 1968, tak my teď pojďme stát za Českým rozhlasem tady společně.“

A pak si vzal slovo pán z publika a řekl větu, na kterou náměstí hlasitě zareagovalo: „Milí studenti, některým z vás nemusím rozumět, jak mluvíte. Nemusím chápat, do čeho se oblíkáte, a nemusím rozumět tomu, jaké máte zájmy. A stejně rozumím tomu, proč jste tady, a za to vám chci poděkovat.“

Na jednom náměstí se tak potkaly dvě generace, které od sebe dělí sedmatřicet let – a poprvé po dlouhé době to vypadalo, že si navzájem rozumějí.

Proč to vyšlo

Trutnovská akce neměla rozpočet ani profesionální zázemí. Uspěla, protože byla opravdová. Velké demonstrace Milionu chvilek jsou krásný a obdivuhodný projekt. Mají perfektní organizaci a profesionální tým zaměstnanců a jejich březnové shromáždění na Letné podle předsedy spolku Mikuláše Mináře stálo pět až sedm milionů korun, mimo jiné za dvanáct LED obrazovek. To není výtka: takovou akci pro statisíce lidí jinak udělat nejde. V Trutnově ale bylo vidět něco jiného. Nikdo tu za organizaci nedostal zaplaceno, a když zvuk nefungoval, nebyl tu nikdo, kdo by to vyřešil za studenty. Prožili si ty nepříjemné minuty, kdy se něco nedaří, a hned potom chvíle, kdy jim lidé na náměstí dali najevo, že na tom nesejde, protože přišli kvůli nim.

Proč to někoho dráždí

Ne všichni studentům fandí. Jedna z účastnic je povzbudila, ať se nenechají odradit, „pokud jste někde četli nějaké nehezké komentáře“. Studenti tak vstoupili do sporu, který rozděluje celou zemi. Vláda tvrdí, že poplatky jsou v Evropě menšinový způsob financování a že plní svůj předvolební slib. Část lidí poplatky prostě nesnáší nebo veřejnoprávním médiím nevěří. Ani odpor ke studentům tedy nevychází z ničeho – často vychází z únavy a nedůvěry. Zrovna proto ale stojí za to bránit klidný a nenásilný způsob, jak se o věci přít. Vysokoškoláci z Univerzity Karlovy ostatně ve svém prohlášení požadovali i zastavení útoků na lidi, kteří nesouhlas projevili legitimně a nenásilně.

Přes vypjaté téma zůstalo shromáždění klidné. Jediným rušením byl podnapilý muž, který do dění na náměstí hulákal; jinak se nic mimořádného nestalo a lidé se rozešli v klidu.

Ozvěna listopadu 1989

Kdo zná historii, nemohl si paralel nevšimnout. Manifestaci 17. listopadu 1989 nepřipravovala Charta 77 ani jiní disidenti, kteří se od příprav drželi stranou. Připravovali ji studenti sami. Revoluce nepřišla shora, rozběhla se zevnitř: stávkové výbory vysokých škol vyhlásily stávku, divadla se k nim přidala hned 18. listopadu a 27. listopadu se zastavila celá země při generální stávce.

V Trutnově se tehdy poprvé demonstrovalo 20. listopadu 1989 po 16. hodině na tehdejším Gottwaldově, dnes Krakonošově náměstí. Sešlo se 38 lidí. Další den přišlo víc lidí a byli to převážně mladí. Mezi prvními požadavky trutnovského Občanského fóra 24. listopadu bylo, aby se lidé směli na náměstí shromažďovat a aby tam bylo ozvučení.

O sedmatřiceti letech později stáli studenti na stejném náměstí, ve stejnou hodinu, a znovu bojovali se zvukem. Ozvučení si tentokrát nemuseli vyjednávat s mocí. Stačila pomoc pár sousedů.

Nemůžu si pomoct, ale vidím v tom kus stejného chaosu jako v listopadu 1989 – a myslím to jako pochvalu. Ani tehdy to nebyl projekt řízený shora. Všechno vycházelo odspodu, od obyčejných lidí: stávkové výbory vznikaly přes noc, divadla se přidávala sama, málokdo přesně věděl, kdo co řídí, a přesto se celá země dala do pohybu. Tentokrát to bylo podobné. Pár studentů, elektrikář z místní firmy, informační centrum, základní umělecká škola, lidé, kteří půjčili prodlužovačky a vydrželi čekat. Žádný velký organizátor, jen hromada drobných rozhodnutí udělat něco sám za sebe.

Zdroje

Zvukový záznam z akce na Krakonošově náměstí v Trutnově (3. 11. 2026) a poznámky z místa.
Dále: Trutnovinky – Studenti svolávají v Trutnově protest za veřejnoprávní média (30. 10. 2026);
iROZHLAS – Otázky a odpovědi k rušení koncesionářských poplatků;
Novinky.cz – Návrh prošel prvním čtením;
iDNES.cz – Milion chvilek a financování demonstrací;
Město Trutnov – Jak to bylo v Trutnově aneb události od listopadu 1989;
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – 100 studentských revolucí.