K akci „Vánoční kamion“ ve Dvoře Králové nad Labem nám zaslal své zážitky přímého účastníka Lukáš. Jeho text je obsahem tohoto článku. Máte – li také nějaký zážitek, o který byste se chtěli podělit, zašlete jej na adresu redakce.
Asi tak od tří hodin odpoledne jsme stáli na náměstí a něco před čtvrtou jsme se postavili přímo k plotu, před kterým měl stát vánoční kamion plus nějaká manipulační rezerva. Plot, respektive zábrany, nebyl podle mne dostatečný. Byly to spíš reklamní plochy po plátna s logem Coca-Cola.
Po nějakou dobu se lidé chovali spořádaně a stáli tam, kde měli. Já a moji známí jsme pouštěli děti ostatních rodičů k nám dopředu. Byly menší a zezadu by nic neviděly.
Můj synek je mentálně postižený, davy a hlavně hluk pro něj není zrovna nic příjemného. Právě proto jsme přišli tak brzo, abychom to měli co nejdříve za sebou.
Najednou se ale přes zábrany nahrnuli nedočkaví lidé, kteří přišli později, ale chtěli mít lepší místo. Rázem byla plocha, kde měl stát kamion, celá zaplněná. Zřejmě to byla řetězová reakce, pár jich tam vtrhlo a další si řekli: „Když oni, tak my také!“
Tak se stalo, že lidi, které jsem měl za sebou, jsem měl zničehonic před sebou.
Ačkoliv dav lidí, který zaplnil ohrazené místo pro kamion, pořadatelé několikrát žádali, aby se odsunul dál, vypadalo to, jako by se jednalo o dav neslyšících.
Rázem jsme se z prvních stali takřka posledními.
Dav dychtivých lidí byl naprosto šílený.
Rozhodli jsme se, že se stáhneme trochu do ústraní, abychom děti trochu zabavili a případně je nechali ohřát v autě.
Z davu jsme se dostali celkem dobře, k žádné vážnější situaci nedošlo. Ustál jsem to s dítětem v náručí. Dovedu si ale představit to peklo vepředu u kamionu.
Už na začátku, když kamion přijel, pořadatel všechny ubezpečoval, že se dostane na každého. Neodjedou prý, dokud neodbudou toho posledního. Řekli jsme si, že tedy počkáme, až se situace trochu uklidní, a zkusíme to znova. Jedni moji známí se třemi dětmi to ale celí naštvaní vzdali a šli raději domů.
Když už se dav rapidně zmenšil, zkusili jsme to znova. Znova jsme si stoupli do nekonečné fronty.
Nakonec už jsem tam byl jenom já s malým, moje kamarádka se svým synkem, a jestli jsem si dobře všiml, tak ještě nějaká maminka, tuším, že s třemi dětmi.
Najednou ale přišel náhlý konec akce. Spící Santa byl probuzen polibkem děvčat a následovalo jeho rozloučení. Kamion se zavřel, naše připomínky nikoho nezajímaly. Přiznávám se, že jsem se už neudržel a řekl na adresu pořadatelů něco vulgárního.
Hodiny s dítětem v tlačenici davu a nic z toho. Bylo to zoufalé.
Já se svým brečícím děckem v náručí, zklamaná kamarádka se synem, a maminka s děckama taky asi nebyla nadšená. Show prostě skončila a kamion frčel pryč.
Akce jako taková se mi na druhou stranu moc líbila. Podařilo se mi dokonce odchytit dvě slečny převlečené za skřítky a svého synka si vyfotit alespoň s nimi. Měl z toho velkou radost.
Já nejsem žádnej poblázněnec amerických Vánoc. Máme našeho Ježíška. Je pravda, že ten bohužel nejezdí v kamionu takového provedení, jaké bylo vidět na náměstí. Až v něčem takovém přijede, určitě na něj půjdeme taky.
S přáním krásných Vánoc Lukáš a malý Joe.
