Můj pracovní den začíná brzkým vstáváním, na které jsem si již za ty měsíce zvykla. Otevřením hlavních dveří RIAPSu v 6:45 na mne dýchne atmosféra mého povolání a vyšplhám se do nejvyššího patra budovy, do Shelteru. Abyste tomu rozuměli, pracuji v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež (NZDM) Shelter RIAPS v Trutnově. Otevírám kancelář a na pracovním stole zapnu notebook a v kuchyni konvici na ranní kávu. Ráno se v kanceláři scházíme ve třech, kolegyně Anička, Káťa a já. Lucka, která chybí k tomu, aby byl náš tým kompletní, chodí až odpoledne. Hned po ránu řešíme záležitosti z předešlého dne. Zapisujeme docházku do databáze v počítači a řešíme aktuální situace klientů.
Na řadě je dokončování dnešní prezentace v rámci preventivního měsíce. Duben mám ve své režii já a nese se v duchu alternativního způsobu života. Klienti měli možnost nahlédnout do témat různých subkultur, se kterými se setkáváme čím dál častěji. Konkrétně Rastafariáni, Skinheads, Punk a celkem neznámá subkultura Cosplay. Neopomněla jsem i alternativní formy stravování a alternativní druhy školského systému.
Kolegyně Anička již třetí týden od samého rána komunikuje se základními i středními školami v Trutnově. Do každé školy umisťujeme nástěnku s prezentací naší služby. Chceme se tak dostat do povědomí dětí a mladistvých tady v Trutnově. Žáci i studenti se tam dozví, kdo jsme, proč tu jsme i kde nás najdou.
Káťa jako vedoucí naší služby komunikuje s ostatními službami v rámci celého RIAPSu a vyřizuje formální věci. Jsme totiž jedna ze čtyř sociálních služeb RIAPSu (Manželská a rodinná poradna, Kontaktní centrum, Stacionář a my NZDM). Do RIAPSu také spadá jedna zdravotní služba a to Ambulance psychiatrie, klinické psychologie a adiktologie. Zrovna se chystá na další preventivní měsíc ve své režii. Ten se bude nést ve znamení Zdravého životního stylu, závislostí a nemocí. Chce dětem osvětlit, co to jsou poruchy příjmu potravy, jak by se měl člověk stravovat a hýbat a spoustu dalších informací.
Další kolegyně Lůca přichází těsně po té, co nám končí polední pauza. Lůca zařizuje náležitosti ohledně preventivní lekce. Pojedeme totiž do Dětského domova se školou ve Vrchlabí realizovat lekci o šikaně a kyberšikaně. Jelikož ale víme, že nejvíce si člověk odnese, když si věci prožije, plánuje preventivní lekci interaktivní, aby se děti aktivně zapojily.
Ještě se domlouváme na programu dne anebo probíráme možnosti a postup konkrétní připravované akce, která se koná v nejbližší době. Je 13:00 a zvoní první klienti. Aby se k nám klient dostal, musí najít vchod C, který je zezadu budovy RIAPSu a zazvonit na zvonek Klub pro mládež (15 – 26 let) či Klub pro děti (6 – 14 let). Zvonek máme proto, abychom věděli, kdo se pohybuje po budově. S dětmi se hned dáváme do řeči a zjišťujeme, co ve škole, co nového doma apod. Máme zde totiž pravidlo, že pokud nejdou ten den do školy, nesmějí do klubu, což je prevence proti záškoláctví.
Pravidelným klientem je i A., dochází téměř každý den a díky rozhovoru u stolního fotbálku s pracovnicí si klient sám uvědomil a přišel se zakázkou najít si práci. Jeho klíčová pracovnice je Káťa a ta mu nabídla pomoc při sepisování aktuálního životopisu a společně zvážili nabídky zaměstnání. V práci je spokojen. Káťa s ním také řeší i jeho dluhy a formu splácení.
Anička se věnuje klientovi B., který by chtěl získat řidičské oprávnění, ale nerozumí všem náležitostem a nemá nikoho, kdo by se s ním učil. Anička ochotně otevírá učebnici autoškoly a na počítači hledá zkušební testy. Pak přichází klientka, kterou trápí rozchod s přítelem a další a další.
V tu dobu se v druhém klubu Lůca věnuje klientovi C., který nutně potřebuje doučování. Pravidelně spolu čtou a vypracovávají společně domácí úkoly. Klient bohužel nemá doma vhodné zázemí a ani nikoho, kdo by se mu věnoval.
Já se věnuji klientovi D., ten přichází hodně skleslý a smutný. Vypadá to dokonce, že bude brečet. Hned mu nabízím útočiště, naší poradenskou místnost, kde se můžeme bavit v soukromí. S úlevou přijímá a já řeším rodinné problémy. Klientovi se rozvádí rodiče a on si myslí, že za to může on. Doma se s ním o tom nikdo nebaví a tak ničemu nerozumí.
Během pomoci a poradenství ostatní klienti hrají všechny možné hry. I skrze ně k nám získávají důvěru, která je tolik potřebná, aby se nám vůbec svěřili. Hrají stolní hry, například Activity, Ubongo, Monopoly, ale tak šipky, stolní fotbal, ping pong a kulečník. O zábavu je vždy postaráno. Když je hezky, tak jdeme ven, zahrát si fotbal, vybíjenou, kroket nebo chytat balanc na slack-line. Dnes ale prší. Ani se nenadějeme a je skoro 18 hodin. Rychle balíme, uklízíme a loučíme se s dětmi, s tím, že se uvidíme zase zítra.
Mgr. Zdeňka Hejná
