„Kara? Byl jsem tehdy u toho!“

Beseda v Muzeu Podkrkonoší Trutnov: Vzpomínání na Karu.

Jak se vlastně zrodil gigant a chlouba komunistického režimu Kara, kožešnický kombinát? Hlavním faktorem byla centralizace řemeslné výroby do průmyslové dělby práce. To přineslo velkou míru produktivity a tím pádem i zisk. Řekl na úvod besedy “Vzpomínání na Karu”,  Josef Vik (1932).

JJosef Vik ve svém vyprávění několikrát vyzdvihl obětavost zaměstnanců podniku, kteří se se svou Karou často ztotožňovali. Důkazem toho byla i skutečnost, že velká část účastníků besedy s Josefem Vikem byla právě z řad bývalých zaměstnanců Kary.

Na začátku besedy popsal Vik způsob, jakým Kara vznikala, jak vypadaly počátky výroby, problémy které podnik provázely a také způsob, jakým je tehdejší spolupracovníci řešili. Tehdejší vedoucí reklamy a propagace se také podělil o své zážitky a zkušenosti s pořádáním expozic.

Josef Vik  byl v letech 1957-1991 zaměstnán v Kaře jako výtvarník a vedoucí reklamy a propagace.  Přesto se ve svých slovech často vracel k náročné práci dělníků v podniku. Práce v prvovýrobě byla totiž velmi těžká. Pracovníci zde byli zařazeni do stejné kategorie jako horníci. V některých výrobnách byla práce zdraví vyložené škodlivá. Dělníci byli vystaveni působení různých agresivních chemických sloučenin, v prostředí se také dařilo nejrůznějším plísním.

Podnik měl však štěstí na dobré vedení a klima té doby, kdy ještě byla zvířata považována za věc, kterou lze podobně jako dřevo nebo nerosty využít k výrobě předmětů denní potřeby člověka.

Dnes už chov zvířat na kožešiny přímo či nepřímo zakázalo deset evropských zemí, v dalších zemích se zákaz chystá.

Původní Kara skončila v likvidaci někdy okolo roku 1998. Pomyslné žezlo kožešinového krále převzal Zdeněk Rinth. Ten začínal v  Kaře před čtyřiceti lety jako praktikant. Z podniku odešel v roce 1990 z postu obchodně výrobního náměstka a založil si vlastní firmu Bohemia Pelli, která prodávala kožešiny. V roce 2003 koupil Rinth značku KARA za několik milionů. Současná KARA Trutnov a.s. je generálním sponzorem trutnovského ženského profesionálního basketbalového týmu.

Josef Vik Z historie Trutnova trochu jinakDojem ze zajímavé přednášky snižovala snad pouze skutečnost, že muzeum nevlastní dostatečně kvalitní prostředky k  ozvučení, takže místy nebylo řečníkovi dobře rozumět.

V případě kvalitního ozvučení a případného audiozáznamu by mohla být činnost muzea přiblížena mnohem většímu okruhu trutnovských obyvatel.

Na besedě nechyběl ani dlouholetý místní kronikář, historik a autor více než padesáti městských kronik Antonín Just. Jeho knihu Z historie Trutnova trochu jinak z roku 2009 Josef Vik ilustroval.

 

Beseda proběhla ve čtvrtek 19. 11. 2015 od 17:00 hodin a zúčastnilo se jí 81 návštěvníků.